Putování za šamotovým plátkem 2021
Díky v tom čase lepšící se epidemické situaci jsme se mohli po roční přestávce vrhnout na pořádání našeho hlavního pochodu. Můj příběh začíná v sobotu 22.5. na členské schůzi našeho oddílu. Nevím jak se to stalo, ale já co neumí číst v mapě, bez mobilu s GPS nedám ani ránu, jsem se přistihl jak se dobrovolně hlásím ku značení trasy o délce 10km. Naštěstí jsem nakonec nebyl sám, ale stejně jsme u značení zažili hodně legrace a samozřejmě jsme trasu zasukovali, ale nakonec jsme ji přivedli tak kam měli. Mít tu mapku velikosti A3 co se fasovala na startu pochodu, nebyl by problém. Problém by nastal kdybych ji ztratil, tak jak se to povedlo mě, ale nepředbíhejme.
Letos jsem si v podstatě dal trasy dvě. V pátek 11.6. jsem si vzal dovolenou a vydali jsme se s Radkem a Míšou na značení. V poklidu jsme došli až do Borotína ke koupališti. Kde se mělo pokračovat podél lesa. Jen jsme neměli tušení jak dlouho, tak se stalo, že jsme se do lesa vnořili příliš brzy. Narazili jsme na cestu, kterou jsem si pamatoval z před několika let z novoročního výšlapu. Ale dokázali jsme se napojit na ostatní trasy, tam kde bylo třeba. Ale ten kdo šel podle mapy, neměl šanci zabloudit. I když v cíli zbylo několik nevyzvednutých pamětních listů. Pro jistotu se všem příbuzným nezvěstných hluboce omlouvám a doufám že se se svými milými brzy shledají!
Den Dé nastal v sobotu 12.června. Na start našeho tradičního pochodu, z netradičního místa, ze sokolovny, si našlo cestu na 150 příznivců turistiky. Já neponechal nic náhodě a na trasu 17km jsem kromě fotoaparátu vzal i moji maminku. Tím jsem eliminoval nebezpečí že bych se ji ztratil, když se budeme držet na dohled od sebe. Na startu jsem obdržel energii sbalenou na cesty v oplatce a onen plakát s mapou kterou jsem smotal do roličky a dal zboku batohu do síťované kapsy. Domluvil jsem se s mamkou, že půjdu před ní, že mi bude mapu hlídat.
Vyrazili jsme. Směr Šraňky a potom pod lesem kolem Hradiska. Po cestě jsem se zdržel fotografováním. Asi tak v půli cesty k borotínskému koupališti mi mamka oznámila že jsem ztratil mapu. Tak teď víte kdo dělá nepořádek v lese. Omlouvám se. Poté jsem zrušil omylem označenou trasu a fáborek pověsil do proluky ve správné trase. Po hřebeni jsme pokračovali až do Vanovic. Po silnici do Drválovic a odtud na kontrolu na Hrubý díl. Tady mají pod patronací občerstvení hasiči z Velké Roudky. Uprostřed lesa na mýtině si dáte točené pivo a grilovanou klobásu, to musíte příště zažít taky! Prostě to chutná báječně!
Cesta pokračuje směr Velká Roudka. Ještě předloni trasa vedla lesem, letos to bylo už podél lesa, přitom se jednalo o tu samou cestu. O změnu se postaral kůrovec a lesní těžaři. Dosti smutný pohled. Ve Velké Roudce turisty čekalo překvapení v podobě občerstvení na místním hřišti. Letos se hasiči z Roudky činili.
Potom už se šlo silnicí zpět do sokolovny v Opatovicích. Protože stále ještě platila určitá proticovidová opatření, cíl se musel obejít bez country kapely. Počasí nám přálo a taky jsme zdrávi došli! Poděkování zaslouží všichni kteří jsme se podíleli na přípravě a hladkém průběhu pochodu. Hlavní dík vám, kteří jste se účastnili a těšíme se že se uvidíme na našich dalších akcích.
Webovou fotogalerii z pochodu najdete na adrese: https://www.kctvelkeopatovice.cz/fotogalerie2/ nebo: https://www.zonerama.com/kajahrdina/Album/7334056
Za KČT, odbor Velké Opatovice Vás zdraví Kája Hrdina